Červen 2015

Ellie Goulding - Love Me Like You Do

6. června 2015 v 20:05 | Zdena |  texty písniček
You're the light, you're the night,
You're the color of my blood,
You're the cure, you're the pain,
You're the only thing I wanna touch,
Never knew that it could mean so much,
So much

You're the fear, I don't care
'Cause I've never been so high
Follow me through the dark
Let me take you pass outside the lights
Even see the world you brought to life
To life

So love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Touch me like you do
To-to-touch me like you do
What are you waiting for?

Fading in, fading out
On the edge of paradise
Every inch of your skin
Is a holy grail I've got to find
Only you can set my heart on fire
On fire

Yeah, I let you set the pace
'Cause I'm not thinking straight
My head's spinning around
I can't see clear no more
What are you waiting for?

Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Touch me like you do
To-to-touch me like you do
What are you waiting for?
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Touch me like you do
To-to-touch me like you do
What are you waiting for?

I'll let you set the pace
'Cause I'm not thinking straight
My head's spinning around
I can't see clear no more
What are you waiting for?

Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Touch me like you do
To-to-touch me like you do
What are you waiting for?
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Love me like you do
Lo-lo-love me like you do
Touch me like you do
To-to-touch me like you do
What are you waiting for?

Co dělat při epileptickém záchvatu Epilepsie

6. června 2015 v 20:01 | Zdena |  první pomoc
elký epileptický záchvat (grand mal) obvykle ustává sám od sebe během 1-3 minut. Vypadá obvykle velmi hrozivě, avšak přesto není životu nebezpečný. V drtivé většině případů není nutné volat lékaře, pokud víme, že má dítě epilepsii a podobné záchvaty se u něj vyskytují. Jedná-li se však o první záchvatový stav tohoto druhu, je lékařská pomoc nutná již proto, že by mohlo dojít k záměně záchvatu epileptického s jiným záchvatovým stavem, jehož průběh by mohl být pro dítě nebezpečný. Teprve když velký záchvat spontánně neustoupí do 3-5 minut, je třeba podniknout opatření k jeho zastavení.




Laická první pomoc při velkém epileptickém záchvatu:

· Pokud u dítěte ohlásí příchod záchvatu aura (jen u některých nemocných) je třeba dítě uložit do vodorovné polohy na lůžko nebo na zem a uvolnit mu oděv, zejména u krku.

· Dítě je třeba co nejrychleji dopravit do bezpečí, kupř. z dosahu silničního provozu, z vody apod. a odstranit z jeho bezprostředního okolí veškeré předměty, o které by se mohlo při křečích zranit (nábytek, ostré předměty apod.).

· Pokud při záchvatu dítě silně sliní, je třeba otočit jeho hlavu na stranu tak, aby mohly sliny z úst volně odtékat a zabránilo se tak riziku jejich vdechnutí. Totéž platí i o zvracení, které se může někdy objevit při záchvatu nebo těsně po jeho odeznění. V těchto případech je ideální takzvaná stabilizovaná poloha dítěte na boku. Polohování dítěte v záchvatu (v křečích) může být někdy obtížné. Nikdy nepoužívejte násilí k dosažení optimální polohy.

· V případech, kdy záchvat do 5 minut sám neodezní, je vhodné podniknout opatření k jeho zastavení. Dětem s opakovanými velkými záchvaty ošetřující lékař často předem předepíše lék jehož účinnou látkou je roztok diazepamu, který je ve speciální tubě umožňující podání této látky dítěti do konečníku (takzvané rektální podání). Tento způsob podání diazepamu je stejně účinný, jako podání téže látky nitrožilní injekcí, a přitom jej bez problémů zvládne kdokoliv z dospělých. U nás jsou k dispozici hromadně vyráběné přípravky obsahující diazepam pro rektální podání pod názvy Diazepam rectal tube a Stesolid. Pokud lékař tento postup rodičům doporučí, měli by rodiče poskytnout lék také učitelce nemocného dítěte včetně poučení, jak s lékem zacházet. Dávku léku (velikost tuby) pro jednorázové podání (obvykle 5 nebo 10 miligramů) při záchvatu může určit jedině lékař s přihlédnutím ke specifikům každého dítěte. Obvykle se v rámci laické první pomoci podává jen jedna dávka diazepamu, opakované podání je možné teprve po konzultaci s lékařem. Lék je třeba uchovávat bezpečně z dosahu dětí, protože by mohl zdravému dítěti při náhodném požití vážně ublížit.




Co se nesmí dělat při velkém epileptickém záchvatu:

· Křísit dítě během záchvatu jakýmkoliv způsobem (propleskáváním, třesením, vodou, pokusy o rozdýchání apod.).

· Násilně bránit křečím a natahovat křečí zkroucené končetiny.

· Násilně otevírat čelisti sevřené křečí a to i v případech, kdy si dítě při křeči kouše do jazyka, který obvykle krvácí.




Laická první pomoc při malém epileptickém záchvatu (petit mal, absence, psychomotorický záchvat apod.):

· Děti s malými záchvaty obvykle vyžadují pouze odvést do bezpečí a bedlivý dohled. I když záchvat trvá několik minut, není obvykle třeba jej přerušovat podáním léku. Teprve při trvání záchvatu delším než 10 minut je vhodné přivolat lékaře.




Každý epileptický záchvat by měl být pečlivě zaznamenán včetně okolností, za kterých se objevil, jak dlouho trval a jaké byly jeho projevy. Učitelka nebo pečovatelka by měla každý záchvat oznámit rodičům dítěte, kteří obvykle vedou kalendář záchvatů. Přesná evidence záchvatů záchvatů je důležitým vodítkem pro ošetřujícího lékaře pro sledování účinnosti nasazené léčby a též pro její případnou změnu, pokud je málo účinná.




Škola: kdy volat k dítěti jeho rodiče
Dítě může dostat epileptický záchvat i v době nepřítomnosti rodičů. Kdy je vhodné rodiče k dítěti zavolat? Po některých epileptických záchvatech se dítě může vracet k normálnímu stavu velmi pomalu. Bývá tomu tak nejčastěji po generalizovaných záchvatech s křečemi a po déle trvajících záchvatech komplexních parciálních (viz charakteristiky záchvatů uvedené výše). Dítě může být po dobu až desítek minut desorientované, zmatené, vystrašené nebo velmi unavené. U některých dětí nemocných epilepsií dochází ke kumulacím většího počtu záchvatů, které tak přicházejí opakovaně s jen krátkými intervaly. V těchto situacích je šetrný transport dítěte domů v doprovodu jeho rodičů obvykle nejlepším řešením, protože zejména v podmínkách kolektivního výchovného zařízení lze jen těžko poskytnout dítěti na delší dobu izolaci a klid potřebné k zotavení.




Rodiče dítěte neprodleně kontaktujte a požádejte je, aby si přišli pro nemocné dítě:

· pokud se stav dítěte po odeznění záchvatu do 15 minut nenormalizuje

· pokud se těžší záchvaty opakují

· došlo-li při záchvatu ke zranění dítěte (nevyžaduje-li charakter poranění lékařské ošetření)

· pokud si dítě, které prodělalo záchvat, samo přeje kontakt s rodiči

· pokud si z jakéhokoliv důvodu nevíte s dítětem rady (nedaří se je uklidnit, objeví se nezvladatelné poruchy chování, dítě se chová nepřirozeně, nemáte-li jistotu, že je dítě v pořádku apod.)

· pokud jste k dítěti museli zavolat lékaře (informujte rodiče, jaký je stav jejich dítěte, kde se dítě momentálně nachází či komu jste je svěřili do péče)




Kdy volat k dítěti lékaře
Většina epileptických záchvatů nevyžaduje zásah lékaře, přestože některé z nich mohou vypadat, zejména pro nezasvěceného pozorovatele, velmi dramaticky. Je důležité, aby se nejen rodiče, ale i učitelé a pečovatelé, kteří mají dítě s epilepsií ve své péči, předem velmi podrobně seznámili s charakterem záchvatů, kterými dítě trpí. Musí znát přesně obvyklý průběh záchvatů, aby byli schopní v případě potřeby posoudit, zda záchvat, který dítě právě dostalo, je "obvyklý", či zda je něčím mimořádný (silnější, delší apod.). Informace o charakteru a obvyklém průběhu záchvatů poskytnou zpravidla nejlépe rodiče. Je třeba se vyptat velmi podrobně na každý detail. Je třeba znát obvyklou délku trvání záchvatu i to, jak se dítě po záchvatu zotavuje. Je velmi cenné, pokud rodiče dají ostatním, kdo se o dítě starají, k dispozici videozáznam typických záchvatů, kterými jejich dítě trpí.

V některých případech lékař dítě pouze vyšetří a doporučí jeho transport domů, jindy dítěti podá lék (obvykle injekční diazepam), ve většině případů však dítě převeze do lůžkového zdravotnického zařízení k dalšímu sledování, dovyšetření a léčbě.




Rychlou lékařskou pomoc volejte k dítěti s epilepsií:

· trvá-li epileptický záchvat (zejména záchvat s poruchou vědomí a/nebo s křečemi) déle než 10 minut (resp. je-li trvání záchvatu pro dítě neobvykle dlouhé)

· opakují-li se záchvaty (zejména záchvaty s poruchou vědomí a/nebo s křečemi) několikrát po sobě

· neupraví-li se stav dítěte po záchvatu k normě do 15 minut (zejména jsou-li patrné poruchy vědomí, poruchy dýchání, poruchy hybnosti, poruchy smyslového vnímání, poruchy rovnováhy, těžší poruchy chování, agresivita, zmatenost apod.)

· utrpí-li dítě při záchvatu těžší poranění (pád z výšky, úrazy hlavy, poranění provázaná větším krvácením, poranění zubů, poranění obličeje, zlomeniny končetin, popáleniny apod.)

· kdykoliv máte pochybnost, zda dítě neutrpělo skryté poranění nebo zda není ohrožené na životě či na zdraví z jiného důvodu

Slepé střevo

1. června 2015 v 21:37 | Zdena |  Zdravotnictví
Apendix (nesprávně slepé střevo) nemá pro trávicí činnost prakticky význam, ale pokud dojde k jeho podráždění a zánětu, může člověka přímo ohrozit na životě.

Zánět slepého střeva

Apendix je malý červovitý výběžek, který ústí v tlustém střevě, konkrétně v jeho první části zvané tračník (cékum). Je tenkou výchlipkou slepého střeva. Nejčastěji je uložen v pravém podbřišku.Zánět slepého střeva bývá ve většině případů způsoben ucpáním kousku ztvrdlé stolice. Podráždění apendixu nestravitelnými zbytky (pecky od třešní) může být také příčinou jeho zanícení. Rozhodně to však není příčina jediná a v celkovém počtu operovaných apendixů se zdá být spíše okrajovou. U malých dětí může dojít k podráždění apendixu roupy nebo škrkavkami. V naprosté většině případů je však příčina zánětu neznámá a nepředvídatelná. Při podezření na zánět slepého střeva je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Apendicitida (zánět slepého střeva) vyžaduje mimořádnou pozornost. Jedná se o akutní příhodu břišní, kterou je nutno řešit urgentně.

Jaké jsou příznaky?

  • Typické jsou náhlé bolesti břicha, postupně od pupku se bolest přesouvá do pravého podbřišku. To je však individuální, vzhledem k uložení slepého střeva. Břicho je citlivé na dotek. Dalšími symptomy je nechutenství, zvracení, zrychlený tep, nadýmání a zácpa. Může se projevit i lehce zvýšená teplota. Silné bolesti břicha mohou člověka probudit i uprostřed noci.
  • Důležitým varovným příznakem je bolestivé píchnutí po náhlém uvolnění tlaku prstů v místě největších bolestí. Tento příznak je známkou dráždění břišní stěny, tedy pokročilosti zánětu.

Diagnóza a léčba zánětu slepého střeva

Fotolia_1173275_Subscription_hVčas nepoznaný a neléčený apendix může mít závažné komplikace, proto je nezbytně nutné při sebemenších příznacích vyhledat odbornou pomoc. U lékaře je velmi důležité popsat charakter a délku trvání obtíží. Poté provede lékař celkové vyšetření. Změří puls a teplotu. Všímá si bolestivého stažení břišních svalů. Prohmatáním a poklepem břicha vyšetřuje zvláštní příznaky a znamení, které zánět provází. K potvrzení nebo vyloučení podezření na zánět slepého střeva použije lékař i laboratorní a zobrazovací metody. V rozboru krve pátrá po zvýšení počtu bílých krvinek a dalších známkách zánětu.V nutných případech je nejčastěji užívanou zobrazovací metodou ultrazvuk nebo CT vyšetření.
K léčbě se vždy přistupuje s největší zodpovědností. Podezření na zánět slepého střeva vždy vyžaduje hospitalizaci. Apendicitidu stejně jako jiné náhlé příhody břišní léčí chirurg. Může se rozhodnout pro konzervativní nebo operační postup.
  • Konzervativní léčba. Pacient je hospitalizován na chirurgickém oddělení, kde musí dodržovat klid na lůžku a dietu. Na břicho se aplikují chladivé obklady, pokud potíže v krátké době neustoupí, přistoupí lékař k chirurgickému odstranění apendixu.
  • Chirurgická léčba. Pro riziko závažných komplikací se častěji přistupuje k chirurgickému zákroku. Zanícené slepé střevo může chirurg odstranit buď klasickým krátkým řezem nebo laparoskopicky. Operace probíhá v celkové anestézii (narkóze).U laparoskopické operace se do břicha zavádí malá kamera a tenké nástroje z malých vpichů. Pacient se pak probouzí z narkózy s náplastí na pravém podbřišku, pod kterou se skrývá několikacentimetrová ranka. Při náročnější operaci můžete být rána vedena svisle pod pupkem nebo vedle pupku. Pokud již došlo k prasknutí apendixu, jsou do břicha zavedeny drény, zajišťující odtok hnisu a jiných tekutin. Ty se většinou do třetího dne po operaci odstraní. Ihned po chirurgickém zákroku člověk cítí naprostou úlevu. Pooperační průběh vyžaduje dietu s postupným přidáváním jídla do jídelníčku. Doporučuje se včasné vstávání z lůžka z důvodu prevence tromb embolické nemoci. Rána je často převazována a ošetřována tak, aby nedošlo k pooperačnímu zanícení.

Operace štítné žlázy

1. června 2015 v 21:33 | Zdena |  Zdravotnictví

Anatomické a medicínské poznámky

  • Štítná žláza je hormonálně aktivní žláza, která je uložena na přední straně krku a upíná se k průdušnici. Skládá se z pravého a levého laloku, které jsou spojeny nad průdušnicí můstkem. Štítná žláza je nejvíce prokrvený orgán v lidském těle.
  • Funkcí štítné žlázy je tvorba hormonů, látek které ovlivňují činnost mnoha orgánů.
  • V oblasti úponu k průdušnici, na zadní ploše žlázy, procházejí zvratné ("hlasivkové") nervy, které zajišťují pohyblivost hlasivek.
  • Na zadní ploše žlázy jsou též uložena příštítná tělíska, malé párové žlázky velikosti i vzhledu čočky. Jde rovněž o hormonálně aktivní útvary, které kromě jiného ovlivňují i hladinu vápníku v krvi.

Důvody k operaci
  • Onemocnění štítné žlázy se projevují bud´ poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy) nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá strumou. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů.
  • Vyšetření štítné žlázy a léčba jejích chorob patří do kompetence endokrinologa či vysoce kvalifikovaného internisty. Pouze tito lékaři určují nutnost operace a její rozsah.
  • Důvodem k operaci jsou většinou roustoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy je též doporučováno v některých případech nadměrné tvorby hormonů.

Jiné možnosti léčby

  • Medikamentózní léčba, která je vždy uplatňována endokrinologem (internistou) tak dlouho, jak to zdravotní stav dovoluje. Operace je navrhována až po vyčerpání všech dostupných možností.
  • Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen), růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastáz a dalším růstu včetně vrůstání do okolních orgánů.
Operace a její následky
  • Při jediném uzlu v jednom laloku žlázy se odstraňuje postižený lalok spolu s můstkem (hemithyreoidektomie-HTE), při mnohočetných uzlech v celé žláze, při zvýšené činnosti žlázy a při podezření na zhoubný nádor se odstraní žláza celá (totální thyreoidektomie).
  • Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek.
    Operace se provádí v celkové narkóze.
  • Řez se provádí na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podváží jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.
  • Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštitných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury.
  • Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.

Rizika a komplikace výkonu

  • Ve 3-4% operací při obtížnější preparaci zvratného nervu někdy dochází i při anatomické celistvosti k dočasnému omezení pohyblivosti hlasivky. Nález je většinou viditelný jen při pohledu zrcátkem na hlasivky a do několika měsíců se spontánně upraví. Při zhoršení hlasu se využívá i foniatrické rehabilitace. Trvalé poškození nervu nastává v 0,5-2% případech, většinou u větších nádorů (hlavně zhoubných), při výrazných zánětlivých změnách, při druhé a další operaci na žláze. Zde dochází k pevné fixaci nádoru k nervu, výraznému zjizvení a nepřehlednosti operačního terénu. Poškození nervu se projeví chrapotem. Intenzivní foniatrická rehabilitace však ve většině případů vede k normalizaci hlasu, při jejím neúspěchu je řešením plastická operace hlasivky. Naprosto vzácně a výjimečně (v jednom případě na několik tisíc operací) může dojít k oboustrannému poškození nervů s vážnými dechovými obtížemi až s nutností provedení tracheotomie (otvoru v průdušnici) a další léčby.
  • Při totální thyreoidektomii manipulací v okolí příštítných tělísek dochází cca ve 25-35% případech ke snížení hodnoty vápníku v krvi. Tento stav se zjistí při pooperačních laboratorních testech, někdy se projeví projeví brněním, "mravenčením" těla a křečovým stavem. V tomto případě se podává vápník v šumivých tabletách, někdy i další preparáty. Ve většině případů tyto potíže odezní do několika měsíců a podávání vápníku je ukončeno. Ve 2-5% případů se nepodaří ochránit příštítná tělíska před poraněním či odstraněním. V této situaci pak zůstává porucha funkce příštítných tělísek trvalá. Řešením je trvalé užívání preparátů, který funkci tělísek nahrazuje.
  • Při sklonu ke keloidnímu hojení nelze vyloučit vznik výrazné a nápadné jizvy.
  • Po dobu několika týdnů může přetrvávat bolestivost v oblasti rány.
  • Určitou dobu někdy přetrvává pocit zhoršeného polykání, mírné změny hlasu, tlaky a podobně. Tyto potíže jsou dány tím, že operace je prováděna v těsné blízkosti hrtanu a jícnu. Do roka tyto potíže většinou odezní. Někdy lze doporučit rehabilitační cvičení.
  • Absolutní úspěch léčby a zcela bezrizikový průběh Vám nemůže zaručit žádný lékař. Obecná rizika chirurgického výkonu jako například infekce v ráně, pooperační krvácení z rány, poruchy srdce a oběhu, plicní komplikace, se nedají i přes největší pečlivost a všechny pokroky moderní mediciny vždy bezpečně vyloučit. Výhodou operací v oblasti hlavy a krku je to, že tromboza žil dolních končetin a embole plicní jsou u výkonů v této oblasti podstatně vzácnější nežli v jiných oblastech.

Jiné operační přístupy

  • Jiná operace než odstranění poloviny nebo celé štítné žlázy se neprovádí.

Pobyt v nemocnici, pooperační průběh, omezení po operaci, průběh rekonvalescence

  • 1.a 3. pooperační den je odebírána krev ke kontrole hladiny vápníku. Drenážní trubička je odstraněna z rány 2. pooperační den. Steh je odstraněn na 6.-7. den. Po týdnu jsou již k dispozici výsledky histologického vyšetření žlázy. Při nečekaném výsledku (nález zhoubného nádoru) je někdy zvažována vhodnost rozšíření rozsahu výkonu.
  • Po 5-6 dnech je již možné si umýt vlasy, osprchovat se mimo operovanou oblast je možné i po několika dnech.
  • Pobyt v nemocnici je asi 4-7 dnů. Při propuštění obdržíte zprávu pro Vašeho praktického lékaře a odesílajícího endokrinologa nebo interního lékaře, který se o Vás nadále bude starat. Propuštění z nemocnice jim nahlaste. Operatér nebo ošetřující lékař oddělení Vás objedná ke kontrole a vydá léky (recepty na léky), které jsme Vám doporučili k užívání po operaci. Od sestry oddělení obdržíte při propuštění Poukaz o trvání pracovní neschopnosti ("lístek na peníze") a Potvrzení pracovní neschopnosti ("neschopenka").
  • Pracovní neschopnost trvá po propuštění kolem 4 týdnů, po tutéž dobu by se měly vyloučit sportovní aktivity.
  • Zde udávané časové údaje jsou průměrnou hodnotou a mohou se lišit v závislosti na pooperačním průběhu.
Výsledky operace
  • V případě onemocnění štítné žlázy je ve většině případů cíl operace splněn: žláza (její polovina) odstraněna a nerv ochráněn před poraněním, příštítná tělíska zachována.

ŽLUČNÍKOVÉ KAMENY (CHOLECYSTOLITHIASA)

1. června 2015 v 21:31 | Zdena |  Zdravotnictví
Případ pro opravdového doktora
Určitě si pamatujete scénu z filmu Jak básníkům chutná život, kde se říká: "A Štěpánku, neměla bych zavolat nějakýho opravdovýho doktora?" Maminka začínajícího lékaře Dr.Šafránka se drží za pravý bok a sténá. Tak tahle může vypadat klasická žlučníková kolika nebo akutní zánět žlučníku. Každý z Vás, kdo něco podobného prožil, se určitě v duchu sám sebe ptal: "Sakra, proč ten žlučník vlastně mám? Nebylo by mi lépe bez něj?" No, v podstatě máte pravdu. Žlučník zachytává žluč v době, kdy nejíme. Ve žlučníku se shromažďuje žluč proto, abychom jí měli později při jídle dostatek a mohli se pořádně "nacpat". Je to ale i orgán, bez kterého můžeme velice dobře existovat. Než se však propracujeme k operaci, můžeme prožít několik ne zrovna příjemných dobrodružství.
Jaká je příčina?
Žlučník si můžete představit jako orgán hruškovitého tvaru, kde místo stopky máte vývod, který se napojuje zboku na hlavní žlučové cesty vedoucí z jater do střeva. Zjednodušeně řečeno je žluč tekutina, jejíž hlavní funkcí je napomáhat trávení potravy, zvláště tuků. Žluč a se Vám tvoří stále celý den, a kdyby nebylo žlučníku, odtékala by pomalu do tenkého střeva. Žluč obsahuje mimo vody celou řadu látek, které jsou za normálního stavu ve vodě rozpuštěny. Pokud se množství těchto látek zvýší a žluč se tak stane koncentrovanější, začnou se jednotlivé molekuly těchto látek spojovat. Tvořené shluky (krystalizační jádra) se dále navzájem na sebe nabalují a zvětšují až vzniknou vlastní kamínky (odborně cholecystolitiáza). Dodnes není jasné, proč k tomu dochází. Vyšší riziko mají obézní lidé, diabetici, těhotné ženy. Riziko zvyšují stavy po operaci trávicího traktu, příjem vysoce kalorické stravy, některé léky, ženské pohlavní hormony a jiné, již méně časté příčiny. Podle toho, ze kterých látek je kámen složen, rozeznáváme kameny cholesterolové (vyskytující se nejčastěji), pigmentové nebo smíšené. Bez ohledu na jejich složení však působí stejné obtíže. Jejich bližší rozlišování nemá velký klinický význam. Ve žlučníku můžete najít i tzv. žlučové bláto (sludge) což nejsou klasické kamínky. Sludge však může působit stejné obtíže jako kameny.
Jaké jsou příznaky?
O tom že máte ve žlučníku kameny nemusíte vůbec vědět, dokud se neobjeví některá z komplikací (kolika, zánět žlučníku, ucpání žlučových cest cestujícími kameny apod.). Zhruba polovina nemocných nikdy nezjistí, že kameny mají. Ostatní se dostanou k lékaři při obtížích, například pokud se kameny zvětší nebo pokud začnou cestovat po žlučových cestách. Většinou se onemocnění projevuje dvěma formami. Dyspeptická forma (dyspepsie) je souhrnný název pro obtíže charakteru nadýmání, plynatosti, občasného průjmu, pocitů plnosti po jídle, neurčité bolesti břicha nebo říhání. Druhá forma, tzv. kolikovitá, se vyznačuje typickými záchvaty bolestí břicha - kolikami. Ty jsou pociťovány hlavně v pravém podžebří a v nadbřišku. Mají různou intenzitu, vystřelují do zad a do pravé lopatky. Bolesti bývají kolikovitého typu, tedy stupňující se ve vlnách. Narůstají a po chvíli se samy zmírňují. Kolika bývá často spojena se zvracením, nucením na zvracení nebo přechodnou zástavou větrů. Záchvaty bolestí vznikají často po nějaké dietní chybě (například mastná jídla, ale i luštěniny či kapusta). Mohou ale vzniknout i bez příčiny. Vznikají podrážděním stěn žlučníku či žlučových stěn vlastními kameny. Podobně jako žlučníkové kameny se mohou projevovat i jiná onemocnění. Mohou to být nádory žlučníku, jater, žaludku, střeva nebo slinivky břišní, záněty jater, proděravělý vřed žaludku či dvanácterníku, akutní zánět slinivky břišní, zánět žlučových cest, nebo i infarkt myokardu, zápal plic, brániční kýla, různé poúrazové stavy a řada dalších. Vzhledem k těmto záludnostem musí být veškeré akutní a trvající bolesti břicha vyšetřeny lékařem - chirurgem, který s nimi má zkušenosti!
První pomoc
Každý člověk, který se drží za břicho nebo jen za pravé podžebří, je neklidný, snaží se najít nějakou úlevovou polohu, má nucení na zvracení a nebo už zvrací, by mohl mít žlučníkový záchvat. Nikdy si však nemůžete být jisti! Každá náhlá příhoda břišní, tedy bolesti břicha vzniklé z plného zdraví, které se stále zhoršují, musí být ošetřena lékařem. Pokud Vás tedy bolí břicho a bolesti neustávají, navštivte lékaře. Čím dříve tím lépe. Můžete zajít za Vaším praktickým lékařem. Máte-li opravdu velké bolesti, jeďte rovnou na nejbližší chirurgickou ambulanci. Pokud si budete během dne říkat, že to vydržíte (do zítra, přes víkend či přes svátky), věřte tomu, že kolem jedenácté večer budou bolesti natolik nesnesitelné, že kolem půlnoci už budete sedět v čekárně chirurgické ambulance a modlit se, aby lékař přišel co nejdříve a bolestí Vás rychle zbavil. Jako první pomoc můžete zkusit studené obklady na pravé podžebří. Pokud si vezmete nějakou tabletku na bolest, musíte o tom informovat poté lékaře. Počítáte-li s návštěvou lékaře, radši si na bolest žádný lék neberte. Mohlo by pak dojít k zamaskování příznaků závažnějšího onemocnění.

U lékaře
Při návštěvě lékaře pro akutní obtíže nečekejte, že Vám ihned podá injekci proti bolesti. Ani by to neměl udělat. Mohl by si tak totiž zastřít některé příznaky, vyhodnotit chybně Váš zdravotní stav a následně udělat mylný diagnostický závěr. V případě akutní a rychle postupující náhlé břišní příhody by důsledky takové chyby mohly být pro Vás tragické. Počítejte s lékařovými dotazy na okolnosti a charakter obtíží, klinickým vyšetřením břicha poslechem, poklepem, pohmatem a také vyšetření konečníku prstem. Vyšetření konečníku musí udělat každý lékař vyšetřující bolesti břicha a jeho neprovedení je vážnou chybou. Vyšetření není zase tak nepříjemné jak si představujete a hlavně může odhalit onemocnění, které pohmatem přes břišní stěnu odhalit nelze. Očekávat můžete rentgenové vyšetření břicha (prostý předozadní snímek vestoje). Vhodné je akutní ultrazvukové vyšetření žlučníku pokud je dostupné. Poté mohou následovat odběry krve a moči a až poté můžete teprve dostat lék na utišení bolesti. Pokud navštívíte lékaře v bezpříznakovém období, očekávejte stejné klinické vyšetření břicha jako u akutních potíží (viz výše) včetně rozboru krve a moči. Zásadní pro diagnostiku žlučníkových kamenů je ale ultrazvukové vyšetření. Toto vyšetření je jedno z nejlépe dostupných přístrojových vyšetření a kameny ve žlučníku téměř vždy bezpečně odhalí. Uniknout mohou pouze velmi drobné kamínky. Pokud ultrazvuk kameny potvrdí, žádná další vyšetření nejsou nutná. Mohou však být provedena, aby vyloučily přítomnost jiných onemocnění s podobnými příznaky. Vyšetřuje se horní část trávicího traktu pomocí RTG vyšetření (po polknutí RTG kontrastní tekutiny - tzv. baryová kaše) nebo endoskopicky (vyšetření ohebným optickým kabelem zavedeným ústy do žaludku - tzv. gastroskopie). Dolní partie trávicího traktu (tlusté střevo) lze vyšetřit také RTG ("klyzma" kontrastní látkou) nebo endoskopicky (zavedení optického kabelu do tlustého střeva konečníkem - tzv. koloskopie). Léčba prokázané cholecystolitiázy může být konzervativní nebo chirurgická. Konzervativně lze podávat léky proti bolesti, které ale vlastní příčinu neodstraní. Snaha o rozpuštění kamenů pomocí užívaných léků je úspěšná jen v malém procentu případů a jen u určitého složení kamenů. Výsledky této léčby v současnosti nejsou přesvědčivé. Po vysazení léčby se kameny vrací. V současnosti je nejpoužívanější léčebnou metodou léčba chirurgická, tedy operační odstranění žlučníku i s kameny (tzv. cholecystektomie). Žlučník se nijak nečistí, prostě se celý odstraní. Operaci lze doporučit vždy tam, kde kameny působí obtíže. U kamenů žlučníku bez klinických potíží, na kterou se přijde náhodou, je situace obtížnější. Operace se doporučuje u kamenů menších než 5 mm jako prevence jejich vycestování do společných žlučových cest, které by mohly ucpat. Jinak se bezpříznaková cholecystolitiáza většinou neoperuje.
Operace se dříve standardně prováděla řezem v břišní stěně pod pravým žeberním obloukem. V současné době se takto operují jen komplikované případy. Nejčastějším zákrokem je laparoskopické odstranění žlučníku. Laparoskopický zákrok se provádí při celkové anestézii. Pomocí krátkého asi 1-2 cm řezu těsně pod nebo nad pupkem se zavede speciální jehla, kterou se pomocí kompresoru vžene oxid uhličitý do břicha. Břišní stěna, která do té doby klouzala po povrchu útrob se oddálí a vzniklý prostor umožní přehled v dutině břišní. Několika krátkými řezy se do dutiny břišní zavedou speciální nástroje a kamera, která pak přenáší obraz na monitor. Nástroje drží v ruce operatér nebo asistent a podle obrazu na monitoru provádí vlastní operační výkon.
Vždy se jedná o řezy maximálně 5-10 mm. Počet velikost a rozmístění těchto řezů je dáno typem a rozsahem laparoskopického operačního výkonu a zvyklostmi operatéra a může se na různých pracovištích lišit. Během výkonu se používají speciální kovové klipy, kterými se přeruší žlučníková tepna a žlučovod. Klipy Vám v břiše zůstanou, ale nebojte se, nic Vám neudělají.
Žlučník se poté po drobném rozšíření jednoho z řezů v břišní stěně odstraní ven, mimo břišní dutinu. Po kontrole operačního pole a vypuštění vzduchu výkon končí. Někdy se ještě zavádí do dutiny břišní tenká umělohmotná hadička - drén, kterou Vám asi za 2 až 3 dny po výkonu odstraní. Je tam k odvodu přebytečného vzduchu nebo tekutiny. Výhodami laparoskopie jsou malé řezy v břišní stěně a s nimi spojená i menší pooperační bolest. Dále i lepší pooperační komfort pro pacienta, lepší kosmetický efekt, kratší doba pobytu v nemocnici a kratší celková doba pracovní neschopnosti. Ne u každého je však možno operaci laparoskopicky provést. Nelze ji provést například u závažnějších plicních a srdečních onemocnění, neléčeného vysokého krevního tlaku, poruch srážení krve, těžkého zánětu pobřišnice, rozsáhlých nitrobřišních srůstů apod. Kameny lze také teoreticky rozbít cíleným ultrazvukovým rázem. Vtip této metody je v tom, že se kameny rozbijí na tak malé části, které projdou žlučovými cestami volně do střeva, kde už žádné potíže neudělají. Bohužel to, co vypadá na první pohled jednoduše a elegantně, v praxi často použitelné není. Tato metoda má totiž poměrně velká omezení, takže ji rutinně nelze použít. Kameny by šlo rozbít i endoskopicky (pomocí ohebné světlovodivé hadice zavedené ústy a skrze žaludek ke žlučovým cestám) speciálními nástroji za kontroly zrakem.Tento způsob se dnes používá pouze při vycestování kamenů do společného žlučovodu, kde mohou způsobit překážku odtoku žluče. Vyšetření se jmenuje ERCP.
Co neovlivníte, jaké jsou komplikace
Pokud trpíte popsanými příznaky nebo dokonce máte kameny žlučníku již prokázány a nechcete jít k lékaři, hrozí Vám celá řada komplikací. Některé z nich jsou natolik závažné, že Vás mohou ohrozit na životě, a to i v horizontu několika hodin od jejich počátku. Komplikace cholecystolitiázy jsou nejčastěji záněty žlučníku, ucpání žlučových cest, zánět slinivky břišní, proděravění žlučníku, krvácení do žlučových cest atd. Příznaky komplikací mohou být stejné jako u prostého žlučníkového záchvatu. Dále se může objevit například zežloutnutí kůže (ikterus) nebo očního bělma, horečka s třesavkami nebo celková schvácenost. Pozor, u velmi starých lidí může být i vážná komplikace téměř bez příznaků! Po provedené operaci se někdy mohou stejné obtíže jako před operací vyskytovat i nadále. Jedná se o tzv. postcholecystektomický syndrom. Příčina je různá a někdy se na ni ani nemusí přijít. Vždy je nutno vyloučit jiná onemocnění (střev, jater, žaludku, ledvin, slinivky, zad atd.). Léčba je někdy velmi svízelná, zvláště pokud se nenajde zjevná příčina. Další věc, o které se příliš nemluví, je riziko nadváhy po operaci žlučníku. Často pozorujeme pacienty, kteří po úspěšně provedené operaci zjistí, že to, co dříve jíst vůbec nemohli, mohou nyní sníst naprosto bez problémů. A ve větším množství! Jsou pak schopni konzumovat více než je zdravé a po čase se diví, že mají výrazný přírůstek hmotnosti. Pokud Vám mohu radit, tak si na to po operaci dejte velký pozor. Jednou nabraných kil se pak těžko zbavuje.

Co můžete sami
Pokud už Vám byly kameny prokázány, poraďte se s Vaším lékařem o nutnosti operace. Jedinou jistou prevencí možných komplikací je totiž právě operace. Ostatní metody jsou účinné jen v omezené míře. Aby jste si zbytečně nevyprovokovali bolestivý záchvat, doporučuje se dieta s vyloučením vysoce kalorických, mastných a ostře kořeněných jídel, ale i luštěnin či kapusty, pravidelné stravování v menších porcích optimálně 5x denně. Doporučuje se dále odstranit nadváhu, případně si můžete nechat zkontrolovat hladinu cholesterolu v krvi. To má význam i s ohledem na jiná onemocnění, například aterosklerosu.

Máte riziko vniku onemocnění?
Vyšší riziko onemocnění mají lidé obézní, diabetici, těhotné ženy, pacienti po některých operacích trávicího traktu, pacienti užívající některé léky nebo ženské pohlavní hormony. Ve výše popsaných případech máte statisticky vyšší riziko, že kameny onemocníte, pokud je už nemáte. Snažte se ovlivnit to, co můžete. Záleží jen na Vás. Co se týče hormonálních léků (antikoncepce či substituce v přechodu), není preparát jako preparát. Poraďte se s lékařem, který Vám uvedené léky předepisuje. Zbrkle je nevysazujte.